Můj víkend s Gabčou a její K9

Je pátek 19. června 7 hodin ráno a u nás se dějí divné věci. Jak je možné, že jsem nedostala snídani? A proč ta panička pořád něco snáší do auta? No nazdar! Zase někam pojedu a bude mi v autě špatně, proto mi nedali snídani. Ach jo, je to tak. Už jedeme! Ne že bych se na výlet netěšila, to já možu, ale ta cesta autem…. První zastávka. Kde to jsem? Á…. vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte. Panička se zamilovaně rozhlíží po kraji. Po chvíli si povzdechne a napije se bublinkové vody z petky. Nebuď smutná, paničko, někdo to odřídit musí.“ Sendží, nasedat, jedeme, honem!“ Vždyť už jdu a to tempo mám v genech, vždyť jsem tibetská doga, ne? A zase jedeme do kopce, z kopce, samá zatáčka. Hrůza, jeď pomalej!! „Neboj Sendží, už jsme v Podhradí nad Dyjí, ještě kousíček a jsme na místě.“

Co to slyším? Tady někdo štěká a tam taky, no totok!!! Konečně jsem z kufru venku a JÉJE, tady je kamarádů!! No, paničko, pohni, jdeme za nimi. Jé ten voní a tady ta slečna taky!! Ty jsi nějaký veliký, s Tebou moc srandy nebude, máš takový přísný pohled a ta výška!! Oni pracují, učí se, běhají za nějakým nesmyslným aportem. No, to po mně, paničko, nebudeš chtít, že ne?

„ Právě jste, holky, přišly o jedno cvičení,“ ozývá se z dálky. Abyste rozuměli, oni jsou tady všichni již od čtvrtku, ale moje panička dřív nemohla, tak jsme tedy o něco přišly, ale co to bylo, zatím nevím. „ Za hodinu příprava na výstavy“, ozývá se jedna paní, která tomu tady asi velí. Jé, to je Gabča, kterou jsem již viděla v Brně na cvičáku. Má nás pejsky moooc ráda a opravdu to s námi umí. V Brně má psí školu K9 a já už jsem tam s paničkou jednou byla a Gábinka mne moc chválila. Je to ta nejhodnější psí teta, jakou znám.

Konečně jsem dostala trochu granulek, ale nevím, proč jich bylo tak málo? Že bych taky musela makat jako ti pejsci tady? No to snad ne, vždyť jsem tibetka a jsem tady jediná, já to budu z vršku hlídat, to já umím perfektně. Už je to tady! Dostala jsem výstavní vodítko a už jdu do kruhu. Běžíme, „stůůj“, zuby, trojúhelník a co je toto? Nějaké téčko a prý ladné otáčky, to ještě neznám. No dobře, když už jsme tady, budu se snažit, třeba dostanu odměnu. Byla jsem šikovná, Gábinka mne pochválila a panička pamlsky nešetřila. Však jsem si to za tu hodinu poctivé práce zasloužila. Teď si musím odpočinout, protože odpoledne nás čekají soutěže s paničkou, cvičení poslušnosti a příprava na výstavy. No, ale ani panička nelenoší. Odpoledne ji navíc čeká přednáška a zítra test. Doufám, že mi neudělá ostudu a bude aspoň něco vědět.

Po obědě za námi přijeli kluci od policie, bude se kousat a poprvé také uslyším střelbu. Tak já jdu spinkat a, paničko, šup, šup na přednášku a po ní mne vzbuď a jdeme na poslušnost.

A je večer. No, to dnes bylo věcí, které jsem zažila. Panička byla ráda, že mi střílení nevadí, no a poslušnost jsem si dělala svým tempem. Musela jsem jim přece ukázat, že tibetka je chytrá a nebude vše dělat překotně a bez rozmyšlení. Ale vše jsem zvládla, jenom jsem stále hledala díru v plotě, kudy bych se vydala na vandr. Dokonce jednu chvíli mně panička utekla a schovala se za chatku. Nevím tedy, kdo jí to poradil ( to byla asi teta Lucka, která s námi zrovna cvičila), ale já zrovna v té chvíli měla velkou chuť se proběhnout za plotem, tak jsem paničku ani nehledala. Ta z toho byla moooc smutná a já jí slíbila, že příště ji lépe ohlídám. Po cvičení jsem konečně dostala pořádnou porci večeře. Mňam, to byla dobrota! I suché granulky mně chutnaly. To by pes nevěřil, jak při práci vyhládne.

A byl večer. To bylo venku veselo. Debatovalo se, „konzumovalo“se a toho smíchu, co tam znělo. I my pejsci jsme se bavili. Pošťuchovali, očuchávali a radovali se z toho, jak ti naši páníčci jsou srandovní a řehtají se každé blbině. Spinkat jsme šli hooodně pozdě a to jsem se bála, že mne panička potáhne ráno v šest na stopu. Ale nechala mne pěkně vyspinkat. Prý tibetka, a ještě takové mrně na stopu nemusí. No já si stejně myslím, že se jí nechtělo vstávat. Ale po snídani začal znovu den plný práce, ale i legrace. To už jsem byla o trošku šikovnější a spoustu věcí jsem si pamatovala z předešlého dne. Ale protože jsem tibetka, tak si ještě rozmyslím, jestli si na to vzpomenu. Ale paničku jsem opravdu více hlídala a svůj slib jsem splnila. Kdo se má dívat na ten její vyčítavý pohled?! Na přivolání už jsem nešmejdila u plotu, ale „mazala“ jsem k paničce. No,, „mazala“, prostě rychlostí tibetské dogy, ale panička se moooc radovala a myslí si, že časem se to tempo,“ co noha nohu mine“, změní na „úprk“, samozřejmě před paničku a sednout. Dnes už to umím celkem rychle, ale sama nikdy nevím, co mi po cestě zavoní pod nosem. I příprava na výstavu byla lepší. Ale ona se i trošku zlepšila panička. I ty piruety a obrátky byly „ladnější“. Po obědě jsme s paničkou byly tak unavené, že jsme zaspaly soutěže. A to mne fakt dost štve, protože Gábinka se zastala nás pejsků, že jsme už hodně unavení a soutěžili jenom páníčci a to v naší poloze, tj. po čtyrech. Jak já bych chtěla vidět paničku, jak leze na lavičku!? Příště ji spát nenechám a pěkně bude makat, aby za odměnu mohla dostat večeři. Odpoledne za námi přijela paní, která dříve cvičila psy pro policii a páníčci měli přednášku, na které se dozvěděli, že i nás pejsky si mohou pojistit.Večer ještě páníčci psali test. Konečně také oni museli ukázat, že něco umí. Po večeři jsme měli slíbený táborák. Jú, to bylo bezva! Tentokrát jsme však šly spát dřív, protože v neděli nás čekala cesta domů a ještě celé dopoledne cvičení. V neděli už jsem byla hodně unavená a tak jsem poslouchala jak hodinky. Panička se z toho mohla radostí zbláznit a já ji nechala v tom, že už jsem poslušná tibetka a hlavně jsem si říkala, že nesmím moc zlobit, aby se mnou příště zase jela. Na druhou stranu však nesmím být ani na slovo poslušná, protože by si řekla, že už to nepotřebuji. Takže až mne někdy potkáte a nebudu zrovna poslouchat, tak to nedělám proto, že to neumím, ale proto, že jsem přemýšlivá tibetská doga a „dívám“ se daleko dopředu. Ne vše, co si lidé myslí, že my tibetky neuděláme podle jejich představ, je špatné. My víme své!!! A musím pochválit tety z K9- Gabču, Terezku a Lucku, protože ty nám a mnohdy i našim pánečkům rozumí. Byl to super víkend, jen tam mohla být i nějaká další tibetka, abychom všem ukázaly, že nejsme žádná béčka. Tak jsem Vám vše vyštěkala a v září jedu zas.

Pac a lízanec
Sengem Khan Gangkar